V 28 letém acéčku jsou vyjimečné koncerty doma (ale někdy zůstanou doma lidi…velká škoda pro ně :-( )

Meziprostor

Na úvod hned píšu, že jsem tu 20 let domácím elementem. Na živou hudbu rozličných stylů chodím velmi často a kam se dá, zdaleka nejen do AC klubu. Mě to baví. Když chodíte někam pravidelně, může se stát ( a stane se…), že se potkáte s hudbou, která vás dostane a zůstanete zírat s hubou dokořán. Tak jako mě onehdá sestřelili kanadští Neon Bloom. Šel jsem na punkovej večírek s kamarády a najednou tam byli. Fór je, že punk vůbec nehráli, zato mě jejich profi set dostal na parket a posadil na prdel. Mě a asi další deset lidí, kteří náhodou dorazili….Uf….

Zpravidla, když se dobře bavíte, byste rádi, aby TO slyšelo víc lidí. Toužíte se podělit. Ale ten večer skoro nikdo Neon Bloom a jejich sexy zpěvačku Jen neviděl a asi už ani neuvidí. Odfrčeli zpátky za moře, kde si budujou klubovou karieru. Na Majáles by to rozsekali. Jo takhle, vy nevíte, co je Majáles? Táákže:

Na nedávném komerčním Majáles, kde vás napájí předraženým pitím a zvětšiny pokleslou kulturou za drahý money, si chrochtal tisícihlavý dav a přežvykoval spolu s Jeleny a jiným kapelami popěvky o lásce a rozervaném životě. Lid uzavřený do placeného koridoru se potácel a konzumoval kulturu. Kolovrátek se k nám v různých variacích každý rok vrací, aby nám znovu ukázal, jak zručně PR agentury šlohly študákům jejich festival.

Tak si, děcka, představte, že se dá dobrá muzika v Hradci Králové sehnat za pade, kilo nebo zadáčo. Kde? No přece v acéčku.

Když se dělá kultura, lítaj občas třísky a také zhusta mizí spořící účty pořadatelů. Věřte mi, že vím, o čem mluvím. Pořádáním akcí v klubu se bavím právě těch dvacet a víc let. Nedávno si pořadatelsky naběhlo Dobré divadlo. Pozvalo k nám do AC klubu legendu Dášu Andrtovou – Voňkou. Sedmdesátiletá muzikantka má v Hradci kořeny. Čekali byste, že na klubový koncert dámy, která natáčela s Radimem Hladíkem, Zuzanou Navarovou a celou folkovou scénou napříč posledními 40 lety, bude našlapáno? Já ano.. Minimálně stejně jako onehdá na barda Vladimíra Mertu.

Ale na Dášu se nás tam krčilo zas deset. Styděl jsem se. Pankáči to vydejchaj, ale Dáša si zahrála před plnou Lucernou, je vyjimečná instrumentalistka, vokalistka a performerka. Byl to zkrátka trapas a průser. Intimní koncert těžko popsat slovy a vy už ho v Hradci stejně neuvidíte. Myslím, že si dvakrát rozmyslí si to zopakovat.

Nerad bych svou úvahu končil negací. Pohybuju se v kultuře DIY a undergroundu, pořádám s přáteli festival Meziprostor. To je, že uděláte několikadenní festival za hubičku a samozřejmě zadarmo. Něco to samozřejmě stojí: přibližně jeden honorář předražené kapely z medií. Ale věřte mi, že tak působí už řada zavedených festivalů a mají na line – upech skvělá, veřejnosti občas neznámá(neobjevená)jména. Když zajdete večer do hudebního klubu místo zírání na telku, poznáte že i nezávislá kultura může být plná pozitivních hudebních překvapení. A začne vás to bavit objevovat. Moc vám to přeju.

P.S. I komerční koncerty mají sem tam kouzlo. Včera jsem se vrátil z Pardubic z show Marie Rottrové a bylo to žrádlo 🙂

Tomáš Zajíc

15.5.2019

(klip Full Fantom od Neon Bloom přiložit : https://www.youtube.com/watch?v=taZUy3vpQTY)

Václav KOUBEK

Písničkář Václav Koubek hraje vlastní písně na tahací harmoniku. Prožívá své poetické příběhy a kdo ho nezná, má pocit, že je to bytost z jiné planety. Někdy při hře klečí, aby lépe vyjádřil své niterné prožitky. Podle Marka Ebena je Václav tatarský biftek české hudební scény. Poctivé hovězí, někdy až krvavé bez příloh, omáček. a bez příkras. Nežije lehce za žádného režimu. Jednoduše řečeno není „user friendly“, neboli uživatelsky přátelský pro hlavní média a velká publika. Písně, filmy či povídky z Koubkovy dílny prozrazují, že do klubů zavítá přírodně lyrický, chlapsky melancholický, plebejsky kritický, živelně vtipný a především velmi citlivý pozorovatel labyrintu světa i (ráje) srdce. Podobně o něm mluví Vít Kouřil. Václav Koubek založil Vesnický klub v Jižních Čechách, kde se celé léto hraje poctivá muzika, kde se dá spát, žít a najít nové přátelé. Cena vstupenky 180 Kč

Václav KOUBEK

Cesta začíná pod Huascaráem

Inspirováni knihou Jana Suchla Cesta končí pod Huascaránem vyrážíme na lehkých motocyklech KTM z peruánské Limy přímo pod osudný Huascarán, cestou přes vysoká sedla projíždíme významným hornickým městem Cerro de Pasco. Prožijeme s indiány novoroční fiestu. Ohledáme širší okolí zavaleného města Yungay a pokusíme si udělat představu o zhoubné lavině z roku 1970. Navštívíme památník našich horolezců u jezer JJanganuca. Objedeme centrální Bílé Kordillery a jejich strmé svahy a vydáme se zpět k Pacifiku přes Kordillery černé. Jedeme pobřežní pouští zpět do Limy, kde se přidáme k legendární dakarské rally. Sledujeme závodníky ve vysokých dunách i plážích Pacifiku. Vracíme se zpět do vnitrozemím ke koloniální Arequipě a kaňonu Colca, trajektem přes jezero Titicaca, průjezd scénickou oblastí Lagunilas a zažijeme pompézní příjezd s kolonou dakarské rally do cíle jedné z etap v LaPaz. Cesta smrti do COROIKA je povinná. Přes bolivijské Oruro do bohatého Potosí nočním přejezdem za altiplanské bouře plné hromů a blesků. Dál na jih nejkrásnější oblastí severozápadní Argentiny provincií SALTA a zde teprve začíná sen v přímé přenosu, neskutečné přírodní dobrodružství…  FOTOGRAFIE, FILM A KOMENTÁŘ. Po devíti tisících kilometrech končíme v chilském Valparaisu.

Martin Trojan + 7 statečných